Tato kapitola bude určitým shrnutím předcházejících čtyř kapitol, jež tvoří jádro této práce. Sestávat se bude z tezí, které byly popsány či vysvětleny v předchozích kapitolách věnovaných čtyřem Dostojevského dílům.
V Dostojevského Idiotovi se setkáváme s uměleckým ztvárněním člověka, jež je už svou přirozeností od přírody dobrý. Člověk své poznání o dobru a zlu neustále přehodnocuje. Nejobávanější zlo, je zlo při němž nemá člověk možnost volby. Člověk jedná dobře nebo zle na základě toho, že je ovlivňován mnoha vnějšími i vnitřními činiteli. Samotné jednání může být ovlivňováno na základě vlastního chápání dobra a zla, člověk jedná s úmyslem konat dobro či zlo. Dobro a zlo lze chápat jen na pozadí existence svobody, jež umožňuje člověku mezi dobrem a zlem volit.
Někdy se zlo stává prostředkem, přes nějž se dostáváme k dobru. Takto získané dobro se v konečném součtu stává zlem, jak se o tom přesvědčujeme v příběhu Raskolnikova. Poznat zlo znamená dospět k vyššímu stavu. Pro člověka moderní doby se zlo stalo momentem evoluce dobra. Zatímco u Raskolnikova šlo o individuální tezi týkající se několika vyvolených jednotlivců, v Běsích se pomocí organizovaného násilí řeší problémy celé společnosti.
Jak se přesvědčujeme u Raskolnikova i vrah může konat dobré skutky. K nitru člověka se nelze dobrat skrze jeho skutky. Nelze poznat jaký ve skutečnosti je, každá lidská bytost podléhá vývoji, směřování k něčemu. Ale i toto něco, ten cíl se může postupem času měnit.
Autonomně založená etika na pozadí teze „vše je dovoleno“ není chápána všemi lidmi stejně. Ani nemá společný obsah. Proto i význam termínů dobra a zla je u každého člověka jiný. Posouzení něčeho a přisouzení tomuto kategorii dobra a zla nemusí být založeno na rozumových argumentech, svou úlohu může sehrát i pocit štěstí či neštěstí. Zosimovu tezi usebrání cizích vin na sebe, není možné rozumově uchopit a stojí nad protiklady dobra a zla.
Člověk posedlý nějakou ideou, jež není ustavena v horizontu lidské přirozenosti, ztrácí kritérium dobra a zla. V negativním pojetí jsou Raskolnikov a Petr Verchovenskij v zajetí vlastní ideje. Zosimova idea usebrání vin za všechno a za všechny, podle mého názoru také není ustavena na pozadí lidské přirozenosti. Neřekl bych ovšem, že se u něj jedná o nějakou posedlost.
V moderní době se prosazuje názor, že dobra lze dosáhnout změnou společenských vztahů. Společnost však tvoří konkrétní lidé, kteří na základě mnoha vnějších i vnitřních okolností svobodně volí dobro a zlo. Snaha ustavit dobro na základě společenské smlouvy má za následek nesvobodu. Násilně ustanovené dobro se stává zlem.